PROJEKT
NÁHRADKA.CZ 
SPECIALIZOVANÉ VZDĚLÁVÁNÍ (NEJEN) ON-LINE

METODIKA, DEFINICE KOMPETENCÍ A HODNOTÍCÍ POPISY ÚROVNÍ JEJICH ZVLÁDNUTÍ

KOMPETENCE 9
TÝMOVÁ SPOLUPRÁCE, SAMOSTATNOST A ODOLNOST

Schopnost být určitým článkem v procesu týmové spolupráce a svou roli zvládat adekvátně, schopnost ovládat a účastnit se technik týmové spolupráce. Schopnost být samostatným a funkčním článkem týmu/jedincem v pracovních činnostech. Odolnost jako schopnost čelit krizi, resp. využít její potenciál, dále jako faktor samostatnosti, ale i schopnosti fungovat v týmu. Schopnost nesoudit druhé a uplatňovat v kontaktu s nimi nehodnotící přístup, a schopnost pochopit ev. přijmout odlišnost.

EXPERTNÍ ÚROVEŇ

Pracovník dokáže vést a realizovat i nadstavbové struktury týmové spolupráce (např. intervize). Je aktivním tvůrcem procesu spolupráce v týmu. Dokáže definovat cíl/zakázku společné práce, řídí a kontroluje proces za účelem dosažení společného cíle. Dokáže motivovat ke spolupráci ostatní členy týmu, i jedince, který nemůže, nechce anebo nedokáže zatím efektivně spolupracovat. ● Má schopnost zvládat problémové chování členů týmu, dokáže pracovat s konflikty (podpoří produktivní konflikt a dovede ho do zdárného konce, neproduktivní konflikty dokáže odstranit). ● Pracovník ovládá techniky týmové spolupráce jak teoreticky, tak prakticky, dokáže vést skupinu těmito technikami. Ovládá takto zejm. techniky pro hledání nápadů a jejich posuzování, pro rozhodování, pro poskytování zpětné vazby. ● V oblasti samostatnosti je pracovník v úrovni tzv. přetvářející samostatnosti, tzn., dokáže se nejen samostatně efektivně profesně angažovat, ale také aktivně svým přístupem ovlivňuje pracovní prostředí, je odolný, dokáže druhé nesoudit, předává jim nové prvky a je ve spolupráci s druhými tvůrčí. ● Téma odolnosti má pracovník uchopené jak teoreticky (např. zná modely psychické odolnosti), tak prakticky (dokáže nabyté znalosti aplikovat a programově si zvyšovat vlastní odolnost). Toto téma je schopen dále rozvíjet nejen u sebe sama ale i u druhých (kolegové, klienti). ● Životní postoje pracovníka predikují dobrou odolnost, tj. je u něj přítomný optimismus, schopnost přijímat (sebe, druhé, stav věcí) a je orientován na řešení problémů, krize vnímá jako příležitost k dalšímu růstu. V jeho chování pak dominují aspekty převzetí zodpovědnosti za sama sebe, schopnost seberegulace, aktivní důraz na budování vztahů s druhými.

OPTIMÁLNÍ ÚROVEŇ

Pracovník je aktivním účastníkem v procesu týmové spolupráce. Dokáže pojmenovat cíl/zakázku společné práce, aktivně spolupracuje a hledá cesty k dosažení společného cíle. Dokáže motivovat svým osobním přístupem a příkladem ke spolupráci i ostatní členy týmu. ● Konstruktivně dokáže reagovat na problémové chování členů týmu (nepodporuje jejich snahy o narušení spolupráce). Dokáže rozeznat produktivní konflikt od neproduktivního, svým chováním a jednáním podporuje záměr vedoucího týmu k odstranění neproduktivního konfliktu a k podpoře a zdárnému vyřešení konfliktu produktivního. ● Pracovník je schopen se plně a aktivně podílet na technikách týmové práce (techniky pro hledání nápadů, jejich posuzování, rozhodování a zpětná vazba), rozumí jejich účelu a dokáže je konstruktivně využít pro prospěch svůj i celé skupiny. ● V oblasti samostatnosti je pracovník v úrovni tzv. produkující samostatnost, tzn., dokáže pracovat samostatně na zadaném úkolu, řeší případné problémy a adekvátně obohacuje postup o projevy vlastních postojů a nápadů. Jeho odolnost je na dobré úrovni, druhé zvládá ve většině situací nesoudit a případně reflektuje své hodnotící postoje. ● Téma odolnosti má pracovník uchopené velmi dobře prakticky (zná nástroje, kterými si může svou odolnost zvyšovat). U pracovníka převažují životní postoje, které predikují dobrou odolnost, tj. převažuje u něj optimismus, schopnost přijímat (sebe, druhé, stav věcí) a je orientován na řešení problémů. ● Taktéž rozumí potenciálu krize jako podkladu k dalšímu růstu. V jeho chování jsou přítomny aspekty převzetí zodpovědnosti za sama sebe, schopnost seberegulace, aktivní důraz na budování vztahů s druhými.

ZÁKLADNÍ ÚROVEŇ

Pracovník je pasivním, avšak platným účastníkem v procesu týmové spolupráce. Rozumí cíli/zakázce společné práce. Spolupracuje na základě výzvy a sleduje navržené cesty k dosažení společného cíle. ● Dokáže se chovat tak, aby svým přístupem ostatní členy týmu nedemotivoval v jejich zapojení do společné práce. Nahlíží to, co je problémové chování členů týmu a snaží se svým chováním nepodporovat snahy o narušení spolupráce. Nahlíží existenci konfliktů a jejich funkci v týmové práci. Dokáže spolupracovat dle instrukce vedoucího týmu nebo ostatních členů týmu na podpoře produktivních konfliktů. ● V oblasti samostatnosti je možné u pracovníka nalézt tzv. reprodukující samostatnost, tzn., že samostatně dokáže zopakovat činnost nebo úkol a taktéž uplatní i určité prvky novosti či svůj osobní přístup. Odolnost pracovníka je závislá na charakteru pracovního úkolu, v méně známých situacích je schopnost odolnosti ohrožena. Pracovník se snaží o nesouzení druhých, v určitých případech je to však pro něj obtížné. ● Téma odolnosti  dokáže pracovník popsat na praktických příkladech, dokáže uvést určité momenty či situace, na nichž demonstruje svou odolnost. U pracovníka je možné nalézt alespoň jeden z životních postojů, které predikují dobrou odolnost, např. optimismus, schopnost přijímat (sebe, druhé, stav věcí) a orientace na řešení problémů. ● Pracovník vnímá souvislost krize a odolnosti, dokáže prakticky uvést příklady vzájemných důsledků. V jeho chování je možné nalézt alespoň jeden aspekt predikující dobrou odolnost - převzetí zodpovědnosti za sama sebe, schopnost seberegulace, aktivní důraz na budování vztahů s druhými.

MINIMÁLNÍ ÚROVEŇ

Pracovník je pasivním účastníkem v procesu týmové spolupráce. Převážně se mu daří být platným členem skupinové práce, jeho úspěchy jsou však bez záruky kvality a pracovník je ovlivňuje pouze náhodně. ● Dokáže nahlédnout určité aspekty společných cílů nebo zakázky. Jeho spolupráce na týmových aktivitách je rigidní, pasivně přihlíží skupinové práci jiných. ● Jeho chování v rámci skupinových aktivit není pro ostatní členy překážkou, avšak ani přínosem. Rozumí výskytu a charakteru problémového chování v týmu, prakticky však nedokáže vyvinout takovou aktivitu, aby toto chování záměrně nepodporoval. Nahlíží existenci konfliktů a jejich funkci v týmové práci. Jeho spolupráce při řešení konfliktů je v rovině pasivní akceptace instrukcí vedoucího týmu/ostatních členů. ● V oblasti samostatnosti je možné u pracovníka nalézt tzv. napodobující samostatnost, tzn., že s podporou ostatních dokáže zopakovat předem naučenou činnost či činnost, kterou má již zautomatizovanou. Pracovník není příliš odolný, je si méně jistý ve většině pracovních úkolů a činností. Jeho odolnost je ovlivněna mnoha faktory, s nimiž nedokáže konstruktivně pracovat (charakter činnosti, osobnost kolegy/klienta, apod.). Pracovník si je vědom toho, že je optimální uplatňovat nehodnotící přístup a druhé nesoudit, je to pro něj však prakticky obtížně proveditelné. ● Téma odolnosti  vnímá pracovník jako jeden z důležitých faktorů ovlivňující jeho profesní úspěšnost. U pracovníka je možné nalézt určité prvky z životních postojů, které predikují dobrou odolnost, např. schopnost spatřovat na druhých kladné stránky, schopnost přijímat sám sebe, své silné i slabé stránky, schopnost podílet se na řešení problémů. ● Pracovník vnímá souvislost krize a odolnosti, tento náhled je však bez hlubšího pochopení tématu. V jeho chování je možné nalézt určité prvky predikující dobrou odolnost, např. dokáže většinou převzít zodpovědnost za sebe sama a své chování, dokáže pracovat se svou seberegulací a snaží se o utváření plnohodnotných vztahů s druhými.