BERÁNEK, KTERÉHO CHCEŠ, JE UVNITŘ...

David Černík

22. prosinec 2021

Motivem našeho Náhradkového PFka pro rok 2022 je jeden silný zážitek.

Několikrát do roka vyjíždíme se skupinou dětí a dospívajících z dětského domova, připravujících se na vstup do samostatného života, na tematicky laděný víkendový pobyt. Rádi pracujeme se symboly, principy a kontextovou provázaností jednotlivých programových prvků a tak jsme se rozhodli využít příběh Malého prince od Antoina de Saint-Exupéry, který je pro toto velmi aktuálním a téměř nevyčerpatelným zdrojem. V roli pomyslné Lišky jsme měli možnost zjistit jak dnešní Malí princové zachází s "ochočováním" druhých, tedy s vytvářením a udržováním blízkých vztahů anebo jsme mohli vidět jak by vypadala planeta, chcete-li asteroid, na kterém by rádi žili. Příběh Malého prince je pro děti poměrně složitý, ale dokážou mu porozumět. Klíčem k tomu je aktivovaná fantazie. A právě spontánně pronesená věta: "Jééééé, to je beránek.", která zazněla od jedné z dívek po otevření prázdné krabice se třemi otvory, nás vedla k poselství pro rok 2022:

"Beránek, kterého chceš, je uvnitř..."

Rádi bychom Vám všem popřáli, aby po otevření té Vaší po-mysl-né krabice či bedýnky tam byl přesně takový "beránek", kterého jste chtěli. Přejeme Vám bohatý vnitřní fantazijní svět a dostatek energie, potřebné k péči o všechny své děti, o ty vlastní, o ty svěřené, ale též o ty Vaše vnitřní…

David Černík
za tým Náhradka.cz

NÁHRADNÍ RODIČOVSTVÍ - PROČ VLASTNĚ NÁHRADNÍ?

Petra Maxová

24. únor 2021

Zamýšleli jste se někdy nad tím, proč se někomu, kdo se jako pěstoun nebo osvojitel stará o přijaté děti, říká právě "náhradní rodič"? V čem tkví ta náhrada něčeho tak přirozeného a v lidské společnosti zakořeněného, jako je rodičovství?

Náhradou se většinou rozumí dodání něčeho, co chybí, výměna nefunkčního za lepší, fungující. Ale je to tak i u rodičovství? Opravdu dochází k dodání něčeho nového, lepšího, fungujícího? Někdy je lepší i něco málo, než nic. A někdy zase nový stav převyšuje očekávání.

Je to pořádně těžké, nahradit něco nebo někoho, koho vlastně ani nahradit nejde. Se ztrátou rodiče totiž dítě přichází o část sama sebe. Bohužel už nikdy nedoroste, jako ocas ještěrky, a tak si tenhle tvoreček běhá po světě jaksi nekompaktní. To, že jeho chybějící část nemusí být hned vidět, je asi jasné. Někdy není vidět dlouhá léta, neobjeví se v žádné poznatelné podobě. Někdy vykukuje hned a okatě. Někdy se maskuje a schovává za jiné projevy. Ale prostě tam není a možná taky čeká, zda se někdo ujme toho nelehkého úkolu a pokusí se mu alespoň částečně nahradit to, co chybí.

Slovo "náhradní" mi zní trochu hanlivě. Náhrada se totiž jen těžko může měřit ze své podstaty s tím původním, originálním kouskem. Říká se, že není důležité biologické rodičovství, nýbrž to psychologické. Tedy, že není důležitý jen ten, kdo má k dítěti pokrevní vztah, ale hlavně ten, kdo pečuje. Ale ono je důležité obojí. Jasně, může být těžké si to přiznat – že i ten, kdo se nechce, nemůže nebo nedokáže starat o své dítě, má určující vliv na jeho život. I když ho třeba dítě nikdy nevidělo nebo už nežije. Ale je to tak. Naší součástí jsou i naši pokrevní nebo chcete-li biologičtí rodiče, ať už jsou bezvadní nebo mají své stíny. A dokud to nepochopíme a nepřijmeme (či přeneseně nepodpoříme v tomto uvědomění své děti, sami sebe ve vztahu k přijatým dětem), budeme pořád o něco zakopávat a prát se s neviditelnými překážkami.

Čím déle pracuji v oboru náhradní rodinné péče, tím více si uvědomuji, jak je celý systém postavený hlavně na dobrých duších, které se snaží přes překážky systému doklopýtat k cíli. K cíli v podobě dosáhnutí mety: "jsem systémem schválen jako budoucí náhradní rodič"; pak k další metě: "máme svěřené vytoužené dítě/děti". A když se jim to povede a oni se prokousají všemi záludnostmi, čeká na ně za cílovou páskou malý tvoreček, často se zlomeným srdcem (a to "zlomení" se projevuje opravdu pestře). A oni začínají "závodit" znovu. Se systémem, s biologickými rodiči, s kořeny jejich dětí, s domněnkami, s mýty o přijatých dětech, s nepochopením ze strany ostatních, s radami "odborníků".

Náhradní rodiče považuji za superhrdiny. Už jsem jich potkala tolik, každý z nich byl jiný, ale přece měli všichni něco společného – odhodlání a víru, že to, k čemu se zavázali, má hluboký a velký smysl. Je velká škoda, že takových dobrých duší je čím dál tím míň. Ubíjí je systém? Jsou lidé více zahledění sami do sebe a nejsou nasměrovaní na pomoc druhým? Bojí se, že přijdou o své pohodlí, soukromí, životní standart...? Kdo ví...

Náhrada se nemůže ze své podstaty vydávat za originál. Ale může vytvořit plnohodnotný a fungující celek. A to je důležité. Navrhuji označení "náhradní" vnímat spíše v kontextu "nové šance". Nová šance se nechce vyrovnat originálu, ale může vytvořit něco nového, krásného a fungujícího. Tak jako se to ve většině rodin, které přijaly dítě, děje.

Díky, že jste věnovali čas tomuto článku a třeba i jen myšlenkou zabloudili k tomu, jaké by to asi bylo, být náhradním rodičem a mít doma o sviště, dva, tři více... ;-) No... přemýšlíte o tom? 

Petra Maxová

MANŽELSTVÍ JAKO PAPÍROVÁ FORMALITA NEBO MNOHEM VÍC?

Petra Maxová

15. únor 2021

Tak jak jste oslavili včerejší svátek zamilovaných? Nijak? Aha! Vy jste určitě slavili mezinárodní den manželství, který na tento den také připadá! Nebo že byste se připojili k oslavám amerického týdne pro vrozené srdeční vady, který připadá na druhý únorový týden…?

Ať už patříte mezi podpůrce nebo odpůrce významných dnů jakéhokoliv charakteru, jistě mi dáte za pravdu, že manželství je v náhradní rodinné péči sice často skloňovaným termínem, jeho kvalita a potřeby jsou však často opomíjeny.

Když se zamyslím nad výroky, které ve svém oboru na téma vztahu/manželství nejčastěji vidím/slýchám/čtu/sama píšu/pronáším, napadne mě:

"...se svěřuje do společné péče manželů..."
"...manželství jako stabilnější prvek než pouhé soužití páru..."
"...registrované partnerství není postaveno na roveň manželství..."
"...došlo k rozpadu manželství pro vzájemné neporozumění..."
"...přijetí dítěte a následná péče o něj klade na manželství velké nároky..."
"...krize manželství v souvislosti s rozdílným názorem na přijetí dítěte do péče..."
"...stabilita vztahu se jeví jako dostatečná ke zvládnutí společné zátěže..."
"...pro mě je manželství jen papír..."

Mohla bych asi ještě chvíli pokračovat. Vztah, manželství, soužití. Hodně se mluví o tom, jaké to je pro dítě, když přijde do nové rodiny. Co adaptace, identita, jeho potřeby, slaďování s chodem rodiny... Ale zapomíná se na to, že to všechno může mít, a často taky má, velký vliv na stabilitu vztahu. Na ty, kteří se rozhodnou dát všanc nejen sama sebe, ale i svou rodinu, zázemí a vztah a vydat se na cestu s novými situacemi a zážitky.

Jak to máte vy? Zapomínáte na sebe a svůj vztah? Znamená pro vás manželství jen formalitu nebo v něm vidíte vyšší záměr? Ať už u vás doma včera probíhaly bujaré, skromné či žádné oslavy a ať už máte rozehranou partii jakkoliv, přejeme vám, abyste to měli právě tak, jak potřebujete ;-)

Petra Maxová